|
|
||||
|
Nové články Zpravodajství Kronika PORGská Ankety Rozhovory Výkřiky do tmy Knižní koutek Počítačové hry Praskající bubínky Literární patvary Křeče bránice Ostatní články Fotografie Downloady Freeware hry Programy Wallpapery Zajímavé odkazy Adresář e-mailů Redakce Echa Obsahy |
James Clavell - Šógun O tom, jak je James Clavell výjimečný autor, jsem psal již dříve v recenzi na Tchaj-pana. Tento spisovatel, narozen roku 1925 v Anglii, odkud v roce 1953 odešel do USA, celkem napsal šest románů - a všechny se staly světovými bestsellery, ať už šlo o Krále krysu (1962) z prostředí japonského zajateckého tábora ve druhé světové válce, Tchaj-pan a Vznešený dům z Hongkongu, Šógun a Gaidžin z Japonska a Smršť z Íránu po pádu monarchie. Všechny tyto tituly sklidily zasloužený úspěch u vydavatelů, novinářů i čtenářů. Po svých zkušenostech s Tchaj-panem jsem tedy nad Šógunem v reedici nakladatelství Ikar, které ostatně chystá vydání všech Clavellových knih, dlouho neváhal - a nebyl jsem ani v nejmenším zklamán. Śógun je monstrózní kniha zvící celého jednoho tisíce stran. To je porce více než obdivuhodná a leckdo by si asi pomyslel - jen jestli autor nepřestřelil, vyplatí se mi strávit týden i víc čtením jedné knihy? Není polovina rozsahu jen mlácením prázdné slámy? Mohu vás ujistit, není tomu tak. Poutavý příběh z Japonska, teprve nedávno objeveného portugalskými mořeplavci a jezuitskými misionáři, s anglickým lodivodem Johnem Blackthornem, krásnou Todou Mariko, daimjóy Toranagou, Išidou, Zatakim, Jabuem, Omim, Onošim, Kijamou či Sugijamou, tlumočníkem Alvitem nebo lodivodem Rodriguesem a tisíci ctnostných samurajů jednajících podle kodexu bušidó slepě jdoucími za následníkem taikóa Nakamury, Jaemonem, v hlavních rolích vás uchvátí už na prvních stránkách a ani na okamžik nepustí. A krom toho můžeme sledovat s úžasnou pečlivostí co se detailů myšlení, zvyků i tradic týče popsaný střet dvou zcela odlišných kultur. Zatímco na začátku Blackthorne, Japonci nazýván Andžin-san, nechápe zdvořilostí maskovanou nenávist a odpor, diví se takovým samozřejmostem, jako je každodenní lázeň, odsuzuje samuraje, kteří necítí bolest a slepě následují svého pána ochotni kdykoli spáchat seppuku - rituální sebevraždu -, když se na samém konci příběhu opět setkává se svou posádkou, již jako samuraj a hatamoto se svým vlastním lénem a dvěma stovkami samurajů, nedokáže přenést přes srdce jejich špatné způsoby, zápach, který vydávají a absolutní nedostatek úcty k Japoncům. John Blackthorne se do Japonska dostal vlastně nešťastnou náhodou. Jeho flotila pěti lodí, se kterými měl na základě zcizeného portugalského navigačního manuálu proplout Magellanovou úžinou a provozovat korzárské řemeslo v asijských vodách, se brzy zúžila na jedinou loď - hrdý Erasmus se skvělou konstrukcí a spoustou děl, se kterým a s poslední desítkou mužů na palubě ničené kurdějemi takříkajíc ztroskotal u břehu země vycházejícího slunce. Loď samotná sice bouři přežila, ale celá posádka Erasma padla do zajetí. Zatímco je starosta vsi Omi hostil a očekával příjezd daimjóa Kašigiho Jabua, seznamovali se námořníci s příjemným prostředím a povolnými japonskými ženami. Jaké však bylo jejich překvapení, když byli Jabuem uvrženi do podzemní jámy a ničeni hladem, žízní a puchem vlastních výkalů. Ačkoli se bohatství v podobě skvěle vyzbrojené lodi a mušket, které mu právě padlo do rukou, Jabu snaží za každou cenu utajit, jeho lenní pán kníže Toranaga se o něm doví a vysílá svou pravou ruku Todu Hiromacua, aby mu ji i s lodivodem přivezl. Toho dne se Blackthorne setkává s Rodriguesem, portugalským lodivodem, se kterým se i přes jisté komunikační problémy spřátelí a dokonce mu zachrání život v bouři. Začíná se od něj učit japonským způsobům a chápat jejich mentalitu. Rozmluva s knížetem Toranagou pro něj ale končí katastrofálně a on je uvržen do japonského vězení, nejstrašnější věznice na zemi, kde již po několika dnech začíná ztrácet poslední zbytky zdravého rozumu. Nebýt katolického kněze, od kterého se učí základy japonštiny, neměl by šanci přežít. Když je "vysvobozen" vojáky knížete Išidy, jednoho z pěti regentů, kteří mají v rukou vládu nad zemí do doby, než Jaemon dospěje, Toranaga si uvědomí jeho důležitost, Išidovi jej vyrve a předává jej do učení Todě Mariko. Chystá se jej využít ve své bitvě proti Išidovi a k získání titulu šóguna, a tak se Blackthorne záhy zaplétá do sítě intrik mnohem složitějších, než si kdokoli na kterémkoli z evropských dvorů dokáže představit. Šógun je knihou po všech stránkách úžasnou. Jakmile se do něj jednou začtete, nebudete moci přestat, dokud nebudete mít všech tisíc stran zdárně za sebou - a tehdy začnete litovat, že už celý příběh končí a kniha není dvakrát tak tlustá. Co se technické stránky týče, dopadla kniha velmi dobře. Obálka je příjemná a vkusná, sazba pěkná, bezchybná, několika překlepů se sice korektor nevyvaroval, ale to je při rozsahu titulu vcelku pochopitelné. Šógun je rozhodně kniha, která by neměla ve vaší knihovničce chybět. Až se vám podaří ji sehnat, nepochybně tam zaujme čestné místo vedle veleděl, jako je Egypťan Sinuhet nebo snad Tchaj-pan od stejného autora. Co byste chtěli vědět víc?
Autor článku: Tomáš Krajča
|